Socha prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic v Úvalech umístěná
na náměstí „Arnošta z Pardubic“ v Úvalech.

Založení výboru pro postavení sochy prvního arcibiskupa Arnošta z Pardubic

V roce 1864 vzpomenula římskokatolická církev 500 let od úmrtí prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, Čecha, domnělého rodáka ze dvora Hostín poblíž Ouval. Úvalští začali vedle oslav přemýšlet o jeho soše. Úvalský farář František Soukup nabádal k postavení Anoštova pomníku „na dědině Hostín, nebo jiném přiměřeném místě blíže Hostína.“ Byly sepsány stanovy a do výboru pro postavení arcibiskupova pomníku byli zvoleni čtyři duchovní z blízkého okolí včetně F. Soukupa a šest osob z místních občanů (Hugo Netwall, c. k. okresní v Českém Brodě, horní ředitel v Ouvalech František Charbuský, jednatel, starosta v Ouvalech Antonín Lašman, pokladník, Josef Strnad, Josef Moravec, František Řezáč, rolníci z Ouval. Předsedou výboru byl zvolen farář F. Soukup, který společně s důlním ředitelem Františkem Charbuským nese velkou zásluhu na pořízení sochy.

Celonárodní sbírka na postavení sochy Arnošta v Úvalech

Protektorství přijal Ludvík, svobodný pán z Malovců, jehož rod byl pokrevně spřízněn s rodem oslavence. Místodržitelství v Praze povolilo konání sbírek po celých Čechách již 21. října 1864. Farář Fr. Soukup sepsal provolání do novin v jazyce německém a českém, a tak pomalu přicházely krejcary od spolků, z obcí, škol, šlechty i obyčejných jednotlivců, vikariátů, bohatých velkostatkářů, od Čechů i Němců. Rok 1865 byl ale velmi suchý a v roce 1866 vypukla prusko-rakouská válka.

Návrh sochy

Výbor vypsal konkurs na zhotovení sochy s prémií 100 zlatých. Komise výtvarného umění Umělecké besedy posoudila předložené návrhy v arcibiskupském paláci, kde byl vybrán model akademického sochaře Jindřicha Čapka z Prahy. Smlouva z 16. července 1867 obsahovala zadání na pískovcovou sochu arcibiskupa v nadživotní velikosti včetně podstavce za 2 100 zlatých. Roku 1869 bylo sebráno 2 747 zlatých a 82 krejcarů, domácí rolníci se uvolili poskytnout povozy pro chystanou stavbu, ale na sochu z litiny to nedostačovalo. Výbor, jenž poskytl na vlastní náklady materiál k podstavci, povozy a lešení, se obrátil na majitele škvoreckého panství knížete Jana z Liechtensteina se žádostí, aby poskytl pozemek pro umístění pomníku. Kníže vyšel ochotně vstříc, a tak prostor na okraji Úval  vpravo od  železniční trati směrem na Kolín byl upraven nákladem 384 zlatých. Celkové náklady na postavení sochy včetně parkové úpravy podél přístupové cesty dosáhly výše 3 338 zlatých a 12 krejcarů.

Odhalení sochy v roce 1869

30. června 1869, v den arcibiskupova úmrtí, byla socha Arnošta z Pardubic odhalena. Do slavnostně vyzdobené obce s červeno bílými prapory, znaky české země a zeleným chvojím a věnci i na židovské synagoze zavítali zástupci duchovenstva vedeného pražským arcibiskupem Bedřichem Schwarzenbergem, který za asistence 33 kněží a dvou bohoslovců sloužil pontifikální mši, při které účinkoval pěvecký sbor Ozvěna z Českého Brodu. Odpoledne přijel zvláštní vlak z Prahy, hosté byli přivítání hudbou a slavnostní střelbou. Přijeli zástupci pražské rady s purkmistrem Dr. Klaudym, náměstky a rady Heinzem a Pštrossem, zástupci Karlovy univerzity doktory Schultte, Chlup a Jonák, zástupci spolků Hlahol, Umělecká beseda, Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta v čele s hrabětem Františkem Thunem, nechyběli občané Pardubic, Škvorce a Českého Brodu. Ve tři hodiny odpoledne se odebral průvod o 8 000 účastnících k pomníku. V čele kráčeli členové výboru, starosta, 70 kněží včetně vyšehradského kanovníka Václava Svatopluka Štulce, vzácní hosté, pěvecké sbory, mládež s učiteli, družičky, muži a ženy z Úval a okolí. Po posvěcení sochy zazpívaly pěvecké sbory svatováclavský chorál a po proslovech patera Čeňka Bradáče, faráře Františka Soukupa a starosty Antonína Lašmana se občané odebrali zpět do kostela Zvěstování Páně za zpěvu staroslověnské písně Hospodine, pomiluj ny.

Místo litiny socha z pískovce
Socha z jemnozrnného pískovce je vysoká 555 cm, zpodobňuje prvního pražského arcibiskupa v bohatě zřaseném rouchu včetně kněžské pokrývky hlavy a řetězu kolem krku, jenž drží v levé ruce listinu. V čelním poli pomníku je umístěna mitra a zkřížená berla s křížem, dále erb pánů z Pardubic a erb pražského arcibiskupství. Po stranách je vytesáno jméno Arnošt z Pardubic, německy Dem Ernest von Pardubic, latinsky Ernesto de Pardubic, vzadu nápis Vděčná vlast 1869. Charbuského pojednání o dějinách pomníku bylo vloženo 15. května 1869 do základního kamene.

Uvedená fakta nás zavedla do druhé poloviny 19. století, kdy Češi žili v rakousko- uherské monarchii a kdy při každé příležitosti zdůrazňovali své češství, svou touhu po samosprávě: použitím českého jazyka, zviditelněním symbolů Českého království, staroslověnskou a staročeskými duchovními písněmi za účasti vlasteneckých kněží a zástupců celonárodních spolků. Odhalení sochy se stalo svátkem i pro jinověrce a nevěřící, nikdo ten den v Úvalech nepracoval.

Obnova zapomenuté památky 

Pomník Arnošta z Pardubic zůstal za obcí polo zapomenut, nacismus a komunismus nepřály církvi a vlastenectví. Socha trpěla otřesy projíždějících vlaků, vandalismem, byla pokryta mechem, na mnoha místech došlo ke zvětrání kamene. Základy pomníku prorůstaly kořeny, celý pomník byl silně mechanicky poškozen. Na špatný stav sochy upozorňoval úvalský pater Karel Šubrt pražské arcibiskupství a Památkový ústav středních Čech až do 90. let. Vedení města Úvaly se starostou Ing. Ivanem Černým se rozhodlo sochu opravit a přemístit na náměstí Arnošta z Pardubic.

Přemístění sochy na náměstí Arnošta z Pardubic

V roce 1996 byla socha na původním místě očištěna, potom rozebrána na 14 bloků a za pomoci jeřábu přenesena na náměstí mezi dvě vzrostlé lípy. Oprava nejpřednější úvalské památky vstoupila následujícího roku do druhé etapy. Akademičtí sochaři Jiří Kašpar a Josef Vajce a restaurátor Miloš Sokol z Úval znovu sochu mechanicky a chemicky očistili. Zvětralá místa byla zpevněna hydrofilním prostředkem. Dochované kamenné doplňky, např. uražená špička levé nohy, byly osazeny na měděné čepy. Praskliny byly injekčně doplněny a scházející místa, část palce a ukazováku, nos, spodní okraje roucha, byla domodelována umělým kamenem a přebroušena. Vrchní rudá barva, jíž byla dříve restaurována písmena, byla odstraněna a písmo bylo kolorováno původní cihlovou barvou. Nakonec byl celý pomník lokálně barevně sjednocen a nakonzervován hydrofobním prostředkem. Město Úvaly věnovalo na opravu Kč 50 000, Okresní úřad Praha-východ Kč 270 000, od občanů bylo zprvu vybráno cca Kč 78 600. V poslední fázi opravy zbývalo shromáždit Kč 100 000. Vše se nakonec podařilo.
Další oprava sochy proběhla v roce 2014. Socha Arnošta z Pardubic je po rekonstrukci náměstí roku 2018 orámována vkusnými řetězy a stojí mezi dvěma platany.

Použité zdroje: Úvaly jindy a nyní, Život Úval z roku 1997, články Aloise Dostála ve Sborníku historického kroužku, ročník X, 1919, č. 3-4 (Český národ svému arcipastýři)

Zpracovala a za materiál odpovídá Letopisecká komise Rady města, foto archiv městských kronik.

Arnošt z Pardubic

Dlouho se uvádělo narození Arnošta z Pardubic na Hostýni s tím, že mělo jít o dvůr u městečka Úvaly. Tato domněnka je již historiky vyvrácena a Úvaly tak přišly o svého nejslavnějšího rodáka. Nic se však nezměnilo na významu Arnošta na českou kulturu, vzdělávání, náboženství a respektu k výsledkům jeho práce.

Arnošt z Hostinné, z Pardubic
Narodil se před rokem 1310, roku 1297 nebo 1305 v obci  Hostinná neboli Hostinka u České Skalice.
Arnošt společně se třemi bratry žil ve východních Čechách na rodinných statcích Hostinná a Stará, také v dnešním polském Kladsku, kde otec, nevýznamný český šlechtic Arnošt, pracoval pro českého krále jako prostý man a potom purkrabí.
(Pardubice připadly rodu až po r. 1332.)

Vzdělání
Základní vzdělání se Arnoštovi dostalo v Kladsku v církevní škole u kostela sv. Jana, vyšší vzdělání absolvoval v klášterní škole v Broumově a v Praze. 14 let strávil na univerzitách v Bologni a Padově, kde především studoval kanonické právo. Arnošt byl ovlivněn italskou kulturou se začínajícími prvky humanismu. Po studiích se pohyboval v Avignonu u papežské kurie

Zájmy
Celý život obdivoval názory církevního otce sv. Augustina, jeho studiem se seznámil s raným křesťanstvím i antickou kulturou. Arnoštův zájem o literaturu se projevoval podporou knižní malby pod italským vlivem, tzn. s náznaky perspektivy, s modelací postav. Podporoval překlady liturgických knih do češtiny – např. část Nového zákona a pasionál (sbírka legend, životní příběhy světců a jejich umučení). Objednával rukopisy v Bologni.

Povolání
Před r. 1338 se stal kanovníkem a krátce děkanem kapituly v Sadské, je zmiňován i jeho kanonikát ve Vratislavi, r. 1339 byl potvrzen kanovníkem kapituly pražské. R. 1343 byl zvolen biskupem, roku 1344 prvním pražským arcibiskupem. Byl jmenován kancléřem Karlovy univerzity. V Čechách i krátce v Sieně zastupoval císaře jako vikář, tedy jeho zástupce.
Od počátku vlády Karla IV. Lucemburského patřil do tzv. císařské rady, kde spolu vymýšlel a realizoval Karlovy smělé plány jako diplomat evropského formátu, jako neúnavný manažer. Ovládal latinu, češtinu, němčinu, italštinu, možná francouzštinu, ale také jízdu na koni.

Vlastní náplň práce arcibiskupa

Arnošt dokončil organizaci církve v Čechách. 9 krajů (arcijáhenství) bylo rozděleno na děkanáty a ty na jednotlivé farnosti, kde se mohly číst příkazy a oznámení,  např. zákaz hraní v kostky v den Narození Páně nebo příkaz obehnat hřbitov zdí. Arcibiskup pořádal pravidelné synody duchovenstva. Arnošt se především snažil o novou a vyšší mravnost kněží i kleriků. Káral nemravný život, vyžadoval osobní přítomnost kněží ve svěřené farnosti, tedy na pracovišti, předepsaný věk a vzdělání při obsazování církevních hodností. Vykonával kontroly neboli vizitace. Hrozil odnětím beneficií, ale proti papežskému fiskalismu byl bezmocný. (V Avignonu se za peníze dalo koupit vše.) Arcibiskup Arnošt zavedl seznam nově svěcených kněží (libri confirmatorium), které zmiňují dva kněze z Ouval. Farář Jakub Matěj se připomíná roku 1359 a kněz Jan byl ustanoven roku 1415 plebánem v Litni. Arnošt nechal vypracovat soupis všech far a církevních obročí, což ovšem umožnilo lepší výběr církevního destátku. Církevní poplatky z Čech byly zasílány papeži. Arnošt zavedl soudní akta arcibiskupské konzistoře. Duchovenstvo mohlo být souzeno jen církevními soudy. U církevního majetku byly zavedeny pozemkové knihy nadační, kde byly zapsány povinnosti poddaných, takže nemohlo dojít ze strany úředníků k jejich navyšování.

Stavební či zakladatelská činnost. Arnošt z Pardubic založil augustiniánské kláštery v Kladsku, Jaroměři, Sadské, Rokycanech  a v Roudnici, kde dostavěl gotický most (třetí nejstarší kamenný říční most v Čechách). Obehnal hradbami biskupská města Český Brod, Horšovský Týn a Roudnici. Postavil hrad v Příbrami. Dokončil kostel sv. Jiljí v Praze. Zakládal rybníky, v Kyjích a v Žerčicích jsou dochovány dodnes.

Některé uskutečněné projekty Karla IV., které realizoval Arnošt

Pražské arcibiskupství 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. První arcibiskup Arnošt z Pardubic se stal primasem českým s právem korunovat českého krále. Podléhalo mu biskupství olomoucké a nově zřízené litomyšlské. Byl jmenován papežským legátem pro biskupství míšeňské, řezenské a bamberské. Připojení dalších biskupství k pražskému arcibiskupství, hlavně ve slezské Vratislavi, založení dalších biskupství, např. v lužickém  Budyšíně, se nezdařilo.

Výstavba gotické katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha. Arnošt organizoval výstavbu gotické katedrály sv. Víta, Václava, Vojtěcha, kde ředitelem stavby byl vždy člen pražské kapituly. Např. Bušek Linhartův z Kouřimi, potom kronikář Beneš Krabice z Weitmíle. Kámen se těžil v Nehvizdech. Stavba se platila z desátku kutnohorské urbury (příjmu krále  ze stříbrných dolů).

Vznik Karlovy univerzity. Roku 1348 byla založena Karlova univerzita se čtyřmi fakultami. Arnošt uvedl univerzitu do života. Arnošt uložil duchovenstvu Království českého zvláštní daň a koupil statky – např. v Počernicích, z jejichž výtěžku byli placeni magistři, zaplacen dům pro studenty a další.
Jako kancléř rozhodoval spolu s magistry o přijetí dalších učitelů, rozhodoval o udělení akademických titulů. Obhajoby se uskutečnily v biskupském dvoře u Kamenného mostu na Malé Straně.

Vznik pokladnice říšských klenotů, císařské koruny a křesťanských relikvií

Téhož roku 1348 byl založen hrad Karlštejn, jenž byl po Karlově korunovaci v Římě r.1355 přebudován na pokladnici říšských klenotů včetně císařské koruny a pokladnici křesťanských relikvií.

Založení Nového Města a stavba Karlova mostu

Roku 1348 bylo založeno Nové Město s mnoha kostely a kláštery nabízejícími pro klerus volné prebendy. Roku 1357 se začal budovat Karlův most. Arnošt opět vyzýval duchovenstvo k peněžitým sbírkám pro vybudování části důležité obchodní cesty Evropou.

Bohoslužby ve slovanském jazyce

Arnošt pomáhal se znovuobnovením bohoslužby ve slovanském jazyce. Klášter Emauzy byl určen pro benediktiny, kteří byli pozváni z Dalmácie, byl obnoven kult Cyrila a Metoděje. Karel IV. koupil tzv. remešský evangeliář, vznikaly legendy o sv. Prokopu, rostl kult sv. Václava. Získané relikvie byly společně s korunovačními klenoty ukazovány týden po Velikonocích na Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí.

Sestavení českého zákoníku Maiestas Carolina

Arnošt jako právník  pomáhal při sestavování českého zákoníku Maiestas Carolina, který pro odpor šlechty nebyl přijat. Alespoň prosadil v soudnictví zákaz božích soudů a povinnost předkládání důkazů.

Prosazena Zlatá bula

Roku 1356 byla prosazena Zlatá bula, tzv. říšská ústava, platící do konce Říše římské roku 1806, která jasně stanovila volbu císaře sedmi kurfiřty včetně českého krále, papež  měl volbu jen potvrdit. Zákoník stanovil mnoho práv pro českého krále a České království vůči říši.

Císař Karel IV. a Arnošt z Pardubic vyhráli staletou při o nadřazenosti papeže nad císařem. Pro císaře a arcibiskupa bylo vládnutí službou Bohu, službou lidem bez použití násilí.

Uvažoval Karel IV. o Arnoštovi  jako o papeži?

Smrt
Při služební cestě v Budyšíně přepadla Arnošta zimnice. Jeden z nejvzdělanějších mužů své doby zemřel po převozu do Roudnice 30.6. 1364. Je pohřben ve farním kostele Panny Marie v milovaném Kladsku do hrobky vytvořené hutí Petra Parléře.  Kolem roku 1600 se připravovalo Arnoštovo  blahořečení.

Vzhled Arnošta podle životopisce Viléma z Lestkova

Arnošt „byl vzrůstu vysokého, tváře pěkné, mravuov velmi příjemných, Bohu i lidem vzácný.“ Měl tedy jemné vytříbené chování, sklon k asketismu, oplýval dobročinností. Vilém jej přirovnává “ k hvězdě, která uprostřed mraků skvělými paprsky září.“

Pomníky a vyobrazení arcibiskupa Arnošta z Pardubic

• Gotická freska v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích. Klečící arcibiskup Arnošt na votivním obraze Madony kladské, kolem r. 1344, dnes ve Státním muzeu v Berlíně.
• Iniciála A s klečícím Arnoštem adorujícím Krista, dále graduál (zpěvník) A. z Pardubic z r. 1363, dnes v knihovně pražské kapituly.
• Arnošt klečící před oltářem a adorující Nejsvětější Trojici, rukopis Orationale Arnesti, před r. 1364, uchováno v knihovně Národního muzea.
• Busta v triforiu Chrámu sv. Víta.
• Madona s Ježíškem a ptáčkem na zvonu Arnošt a klečící socha ve farním  kostele Panny Marie v Kladsku.
• Dále socha v Pardubicích v kostele sv. Bartoloměje.
• Jméno Arnošta z Pardubic se nachází na průčelí Národního muzea a jeho socha byla ulita pro panteon Národního muzea.
• Pískovcová socha stojící postavy v Úvalech na náměstí Arnošta z Pardubic. Socha byla odhalena v roce 1869.

Životní cíl

Jako diplomat věrně bránil zájmy Českého království a cíle císaře a krále Karla IV. Lucembursakého, byl jeho věrným rádcem. Jako kárající arcibiskup prosazoval oproti žebravým řádům, františkánům a dominikánům, ideu hluboké zbožnosti. Velmi vzdělaný Arnošt zasvětil život prosazování a uskutečňování křesťanské ideje v lidském životě. Dobré mravy podporující arcibiskup se řídil zásadami. „V mravech chci být prostý. Rozkoší mého ducha je dobré svědomí. A dbej vždy, abys svým bližním v ničem nedal zlý příklad. Hleď, abys nečinil sám, co jiným zapovídáš.“

Pramen: práce Václava Chaloupeckého. Zpracovala a za materiál odpovídá Letopisecká komise Rady města, foto archiv městských kronik.

další informace:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_z_Pardubic